Flegmatik , tulák, vodnář, věčně unavený a ospalý

alpín: Hodně zvláštní příběh.
Nikdo nikdy, ani ten nejbližší člověk, neví o tom druhém vše, natož co se mu honí hlavou. A slova, slova někdy hodně klamou - schválně (ale ne ve zlém úmyslu), aby toho druhého či ty druhé nezneklidňovala, neobtěžovala.
Kdo ví sám o sobě, jak má nastavenou hranici mezi chutí být a nechutí k opaku. A je to vůbec nějaká pevná stabilní "čára" - sem ještě ano, dál už ne? Nebo se to mění jak koryto potoka při bleskové povodni? Prostě to přijde - právě teď - zatímco před chvílí to byla ještě mělká voda s písčitým dnem uprostřed sluncem prozářených mechových břehů, najednou je to zničující živel.
Nevím ...

Piš víc, Carmene!